6.4.2007
Poslední den ve Lhase, balíme, kousek popojedem. Bylo to fajn, ale ta místní doprava…žádný pravidla, všude bordel – motorky, auta, taxíci (takový malý bílý plechovky jako Fiat Panda), sem tam kráva – no zábava jako když U Bulhara vypnou semafory (Praha, křižovatka pod VŠE). Ten systém – nesytém mě ale přesto poměrně spolehlivě dopravil do nádhernýho kláštera kousek nad městem. Zde naopak panoval téměř školní řád, však to také byla buddhistická škola. Nádherný…mohla bych fotit a fotit, ale bude to chtít dokoupit aspoň jednu gigabytovou flashku.
 Ještě se vzpamatovávám ze včerejšího večera, to bylo dílo, teda večeře… Dvanáct tichých apoštolů (Tibeťanů) v lepší čínské restauraci se z téměř meditační roviny postupně přepilo přes jazykovou bariéru, a nakonec jsme si toho měli hodně co říct. Jinak to ani nemohlo dopadnout při systému někomu na něco připít, neurazit a dopíjet tudíž do dna. Everest jsme utopili v mimořádně odporném patoku – prý super ročníkový archivní víno. To bylo vyhrazeno nám pěti ženám, já šikovně pančovala čajem; chlapi se kamarádili s pivem.
Následoval stylový odvoz. Čtyři expediční Land Rovery nás ale vyklopily nikoli před, ale za hotelem, a my jsme byli samovolně vtaženi do nekonformního baru, turistického ráje. Závěrečné karaoke zpěvy – čínsky, tibetsky, hity à la Britney S., barevná světýlka, stroboskopy, tance „žena – žena, muž – muž“, disko jak na základce.
Nevím jak to skončilo, my sportovci chodíme spát před půlnocí.
Zpět na seznam |
