7.4.2007
Cesta do Gyantse začíná velkolepě po nové horské silnici, výhledy jsou neskutečné...a najednou hup, silnice nikde. Další čtyři hodiny náš Land Rover poskakuje sotva třicítkou po kamenech cestou necestou a skrz zvířený prach smutně koukám, jak za námi mizí tibetské pidivesničky, nomádi a můj lev...  Málem jsem koupila štěně tibetského mastifa, nebo snad himálajské dogy? Nádhernej malej lev. Chtěla jsem ho s sebou do Base Campu, on taky chtěl. Tlapy jak medvěd, hodně vyroste a bude jak malej kůň, ale krásnej. Tajně jsme se domluvili, že na mě měsíc počká.
Klikatou cestou překonáváme dva průsmyky v 5.100m. Míjíme třpytivá jezera a vodní nádrže, kulisy hor mají vrcholky až někde v sedmi tisících. První setkání se sněhem a ledem, dokonce zasněžilo. A pak najednou obrovské údolí plné políček, na nich lidičky s pluhama taženýma buď koníky nebo jaky. Jako by se tu zastavil čas. Jaro tu teprve začíná, a tak je všechno ještě suchý a šedivý; taková sice nádherná, pro mě přesto měsíční krajina. Její přeměnu v zelenou oázu Tashi tipuje na přelom května a června; tak si počkáme. Teď se řítíme dál směrem k Everestu. Hotel v Gyantse nás přivítal ve výšce 4.000m – čínský jídlo dobroš, aklimatizuji a zase piji a piji a ...
Zpět na seznam |
