9.4.2007
Něco se děje, tohle není naše Klára. Obvykle, když ji napadne něco ďábelského, nějaký bláznivý nápad, začne ho hned realizovat. Ale třeba ještě překvapí a toho lva koupí. Ba ne, Everest je jednoznačně prioritou, která z ní dělá takový „papiňák“. A ten emoční přetlak začíná Klára přenášet i na okolí, což se jí daří třeba v noci, když všichni spí…
„Výška se už určitě projevuje, ale zvládám to, spím. Jenom sny jsou výrazně živější, takže hoteloví hosté v Gyantse měli kolem třetí ráno budíček. Zařvala jsem jak himálajský lev! Při snídani mě všichni okukovali jak exotické zvíře, já už ale byla hodná. Oni měli kruhy pod očima, já byla v poho. Něco podobnýho jsem provedla loni v Base Campu na Cho Oyu. Tehdy ale bylo na nohou celé stanové městečko, ty hadrový stany nejsou zvukově fakt nic moc. Hrůza obešla všechny, ale pak jsme se při měsíčku i zasmáli.
Spaní v Tingri (Xegar) proběhlo bez poplachu, což ocenili zvláště naši noví šerpíci a mladej kuchařík Dawa z Darjeelingu. Všichni se potřebovali pořádně vyspat – dodrkotali se sem přes Kodari a Nyalam, a tak jsme teď konečně tým. Dneska je pomlázka – určitě je zaskočím nepřipravené. Se spleteným roštím ovázaným na konci vlasovou pentlí je proženu. Počkám si na večer a trošku je vymrskám, znáte to – blechy ven, vejce sem! Snad nebudou zase tak civět jako loni, když jsem je učila sněhuláka.
A propos – už jsme v Base Campu (5.200m) a po sněhu ani vidu...“
Zpět na seznam |
