5.5.2007
Třicátého dubna jsem si na čarodějnici rozhodně nehrála. Naopak mi byla dopřána sprcha, a tak jsem okolí oslňovala svými loknami. V úterý jsem pak s lehkou hlavou mohla bez problému doslova seběhnout do Base Campu (5.200m). Dvacetikilometrovou cestu, která vede přes dva mezitábory a nahoru trvá dva až tři dny, jsme zvládli za neuvěřitelných pět hodin. A aby ne, když mě Tashi zezadu popichoval hůlkou kdykoli jsem zpomalila.
Base Camp jsem málem nepoznala, bylo tam tak pětkrát víc stanů než před měsícem. A těch lidí a věcí! Po jedné noci prcháme do čtyři kilometry vzdáleného městečka, kde je o poznání větší klid. Tashi se tu setkal se svojí ženou, která ho přijela podpořit, a já nemohla zůstat pozadu...
Ve čtvrtek jsem si půjčila napůl rozpadlé horské kolo a vyrazila na něm do BC. Cesta to byla dost vtipná a částečně i šílená. Čínští turisté v Land Roverech asi nečekali cyklistu v pěti tisících. Tolik fotoaparátů a kamer pohromadě jsem snad v životě neviděla, pod palbou blesků jsem si připadala jak filmová hvězda. Místo vyfoceného Everestu budou holt mít bláznivou Češku na kole.
V Base Campu jsem překvapila svého papuu (papua, papa, tata – jak chcete). Přijel mi sem sdělit novinky z Čech a jen tak mimochodem zlézt jednu sedmitisícovku – Lhakpa Ri (7.045m). Takže jsem si konečně pokecala v češtině a můžu vyrazit nahoru na horu. Dneska (5.5.2007) jdu zpátky do ABC, kde si počkáme na počasí, a pak už půjde do tuhýho...
Zpět na seznam |
