Tisk a média

Tisk

Hory ... jsou přirozenou součástí jeho života, vždy obdivoval jejich krásu a duchovní sílu. Duše horala se přeci nejlépe cítí na majestátných himalájských vrcholcích. Lezení a vůbec pobyt v přírodě byly jeho vášní od dětství. Ta zapálenost ještě zesílila, když si jako dvanáctiletý uvědomil, že jeho děda Tenzing Norgay byl “pan šerpa”. Rodinný odkaz ho motivoval ke splnění vlastního snu – stát se profesionálním horolezcem a jednou také stanout na vrcholku Mount Everestu, tak jako průkopníci z roku 1953 – jeho děda společně s Edmundem Hillarym.

Tashi se narodil v Daarjelingu v Indii v roce 1965. Studoval na Univerzitě v Novém Dilí, kde stál u zrodu lezeckého klubu „Delhi University Climbing Club“. Sám navštěvoval horolezecké a outdoor kurzy na Himalájském horolezeckém institutu v Darjeelingu (HMI). Ten byl založen jeho dědou Tenzingem Norgayem po zdolání Everestu, s cílem nabídnout profesionální horolezecké kurzy obyvatelům Indie. Tento dnes již slavný institut má na svém kontě mnoho úspěšných expedic, jejichž členové se zde připravují před svými výstupy do Himaláje. Tashi absolvoval HMI jako instruktor a jako takový zde příležitostně stále učí.

V roce 1993 vedl Tashi, coby vnuk legendárního šerpy, expedici na Mount Everest, která měla připomenout 40. výročí první úspěšné expedice. Konečně se zdál být jeho sen nadosah, dva členové z jeho týmu se 10. května dostali až na vrchol, ale Tashi to musel vzdát kvůli sněžné slepotě – chybělo mu pouhých 400 metrů. Při sestupu navíc zahynul Tashiho strýc – Lobsang Tshering.

Svůj sen si splnil o pár let později, když 23. května 1997 konečně stanul na vrcholu Everestu.

16. května 2002 pokořil Tashi Everest podruhé, tentokráte se švýcarským „Swiss Rolex 50th Anniversary“ týmem. Společně si připomněli odvážné pokusy o výstup z jara a podzimu roku 1952, kterých se zúčastnil Tenzing Norgay se svým přítelem Raymondem Lambertem. Tashi vylezl na vrchol se šerpou Apou (ten byl na Everestu již 13krát) a Yvesem Lambertem, synem švýcarské horolezecké legendy – dokonale tak vyšla oslava v rámci rodinných tradic.

9. května 2006 byl Tashi na Cho Oyu (šestá nejvyšší hora světa) společně s Klárou Poláčkovou z České republiky, která se tak stala teprve druhou českou ženou, které se to podařilo. Symbolickým zadostiučiněním to určitě bylo pro Tashiho matku, která se v roce 1959 zúčastnila první mezinárodní ženské expedice na tuto osmitisícovku, bohužel neúspěšné, navíc s tragickým koncem pro dvě členky výpravy.

Zdá se, že jste jediný ze své rodiny, kdo se rozhodl pokračovat ve stopách Tenzinga Norgaye. Byl to Váš děd, kdo Vás zasvětil do světa horolezení? Cítíte zodpovědnost plynoucí z rodinné tradice?
Ano, opravdu jsem momentálně jediný z rodiny Tenzingů, kdo se profesionálně věnuje lezení ve vysokých horách. Nikdy jsem necítil tlak, že bych měl být stejně slavný anebo dokonce překonat svého dědu – toho se dosáhnout nedá a ani to není mým cílem. Ale cítím, že s ním mám společnou lásku k životu v přírodě a mnohé z jeho vášně i pokory k horám. Můžu tak udržovat rodinnou tradici horolezectví v Himalájích, a to je asi to nejcennější dědictví. Jsem teprve třetí generace Tenzingů v pořadí, které se dostalo možnosti dosáhnout na vrchol naší milované „Bohyně Dlouhověkosti – Chomolungmy“.

Jak k Vašemu lezení přistupuje Vaše rodina a jak to snášejí?
Moje rodina ví, jak jsou pro mě hory důležité, a že nejšťastněji se cítím právě tam nahoře. A navíc mě to, co mě baví,i živí – co víc si může člověk přát! Přirozeně mají také strach, kdykoli se chystám na další expedici, ale moje žena Nima mě plně podporuje. Jsem si vědom, že mám velké štěstí mít vedle sebe někoho, kdo mě v lezení podpoří, i když to pro ně není vůbec jednoduché, ale také vím, že na osmitisícové vrcholy nebudu lézt donekonečna.

Chcete, aby se z Vašich dětí také stali horolezci?
Co se týče mých dětí, nemám ještě tušení, jestli budou mít o lezení zájem, ale jestli ano, tak jim v tom určitě budu pomáhat. Kdo ví, třeba se taky jednou budou chtít vyškrábat na Mount Everest. Můj syn Pasant se ale hodně zajímá o podmořskou biologii a moje dcera Dechen zas miluje koně.

Máte ještě nějakou vysněnou horu, která je pro Vás výzvou?
Má “dream mountain” je stále Mount Everest, i když jsem tam byl už třikrát (z toho dvakrát na vrcholu). Přes veškerou komercializaci je to zkrátka „střecha světa“ a je z ní tudíž absolutně nejkrásnější pohled. Také mám rád lezení v Antarktidě, její čistou a divokou krásu a neporušenou přírodu.

 Mate nějaký talisman, který si s sebou při lezení berete pro štěstí, aby Vás ochránil?
Ochraňují mě moje modlitební korálky, které posvětil Dalajláma a vysocí Lámové z různých částí Himaláje. Nosím je s sebou pořád. Moje rodina se za mě modlí – speciální modlitby mě ochraňují před zlými duchy.

Jak dlouho myslíte, že se ještě budete věnovat lezení po velehorách? Již dvakrát jste vylezl na Mount Everest, mát ještě vůbec motivaci lézt dál?
Lezení zkrátka miluji a ještě s ním nechci přestat. Okolo je ještě spousta krásných hor na které bych rád vylezl a pro sebe objevil. Co se týče osmitisícovek, myslím, že to ještě tak pět, šest let zvládnu. Pak budu šťastný, když budu moct jen tak trekovat a lézt po menších horách – ať už v Antarktidě, v Himaláji nebo kdekoliv jinde.

A Vaše motto na závěr?
„Sen bez disciplíny je jen iluzí.“