Klára Poláčková, amatérská horolezkyně
Časopis Hospodářské noviny (06/04/2007)
Chce být první Češkou, která - v polovině letošního května - pokoří Mount Everest. Svůj hyperaktivní život si prý prostě nedovede představit bez lezení po velkých kopcích.
Jestli Kláro nezlezeš Čho Oju, tak tě zaškrtím! Co já s tebou musím prožívat, to si nedovede nikdo představit!" řekla loni na jaře, krátce před odjezdem do Himálaje, starostlivě své dceři její maminka. Tyhle dvě věty pak provázely Kláru Poláčkovou (28) až na vrchol osmitisícového velikána.
Spíš než lezení po horách bavilo odmalička Kláru sjezdové lyžování. Nejprve v Krkonoších, později v rakouských a italských Alpách. Cestu k vrcholu první velehory, kterou se rozhodla vyšlapat po svých, si naplánovala před několika lety společně se svými kamarády.
"Řekli jsme si, že pojedeme do Jižní Ameriky, a tam zlezeme její nejvyšší horu, téměř sedmitisícovou Aconcaguu," vzpomíná Klára. "Ani ne měsíc před odjezdem jsem jela na hory do Itálie. Při posledním sjezdu jsem spadla a utrhla si kolenní vazy. V nemocnici na pražských Vinohradech doktor rozhodl: "Ženská, vy nikam nepojedete!" S kolenem jsem měla problémy celý rok. Podstoupila jsem dvě operace ... ani nechci vzpomínat. Kromě pajdání jsem nemohla vůbec nic."
Když Kláře Poláčkové rok nato oznámil přítel, že pojede studovat finance na prestižní londýnskou školu, řekla mu: "Jedu s tebou!" V té době už osm let pracovala v české pobočce jedné nadnárodní reklamní agentury. "Firma mi nabídla práci venku," vzpomíná. "Zprvu to vypadalo na Paříž, nakonec vyšel Londýn. Britští kolegové potřebovali člověka na síťovou komunikaci. Prý jsem se jim nejvíc zamlouvala. Po roce mně reklamní svět přerostl přes hlavu, především jeho dravé prostředí, ve kterém si jdou lidé tak říkajíc po krku. Chtělo to změnu."
Sehnat práci v Londýně prý sice bývá tak trochu zázrak, ale po absolvování výběrového řízení se Klára dostala pod křídla anglické vlády. Začala pracovat na plný úvazek jako "konzultantka interní komunikační strategie". Zprvu při ministerstvu vnitra v sekci pro ústavní záležitosti. Připravovala tam informace až pro třicet tisíc zaměstnanců státního aparátu.
"V posledním roce jsem měla hodně blízko k ministryni zdravotnictví. Měla jsem na starosti ty oblasti v Anglii, kde lidé dostatečně nevyužívají zdravotnické zázemí. Mým úkolem bylo připravovat materiály například pro problémové britské ženy, které se staly matkami. Snažili jsme se jim ukázat, že zdravotnictví je přístupné všem, a vedli jsme je k náležité péči o jejich kojence, zvláště v kritickém prvním roce života."
"Nechceš se mnou na Aconcaguu?" zeptal se Kláry na jednom večírku v Londýně kamarád, který často lezl po horách. To už tady jednou bylo, pomyslela si, dnes je však koleno v pořádku. A tak ani na chvilku nezaváhala.
Při výstupu poprvé zažila, co může udělat s člověkem výška a zátěž. "V polovině kopce tělo přítele zavzdorovalo - edém plic, těžký kašel, chvilkové bezvědomí," vzpomíná Klára, která nakonec z vrcholku Aconcaguy zamávala českou vlaječkou.
Za svou první osmitisícovku si vybrala technicky méně náročnou himálajskou Čho Oju vysokou 8201 metrů. V expedici pěti Angličanů měli naštěstí ještě jedno místo. Cestou nahoru chlapi postupně odpadávali. Kláře se výstup podařil. Před rokem, devátého května, stála s vlaječkou na vrcholu kopce s novým kamarádem - Tašim, vnukem legendárního šerpy Tenzinga, který před čtyřiapadesáti lety sekundoval Edmundu Hillarymu při cestě na nejvyšší horu světa.
"S Tašim jsme se pak domluvili na Everest," říká Klára Poláčková. "Pro mě to bude premiéra, pro něj rozloučení s osmitisícovkami vůbec. Rodina se pro něj stává prvořadou. Na vrchol nejvyšší hory světa půjdeme teď v květnu, severní cestou z tibetské strany, a zkusíme jít bez kyslíku. Pro jistotu ho ale ponesu s sebou v batohu."
Klára Poláčková se po téměř čtyřech rušných letech v Londýně vrátila zpátky do Prahy. Na prvním místě je Everest. O dalších expedicích zatím nechce spekulovat. "Vůbec to nezáleží na tom, jestli Everest zdolám. Možná dostanu přes prsty. Možná se do takhle vysokých hor už ani nebudu moci podívat. Je to totiž i o penězích a životních prioritách, a to budu řešit zase až v létě."
Petr MELNIČUK
Zpět na seznam |
